Jak jsem neměl jet závod terénních koloběžek Touškovské okruhy a jel ho.
Rollo liga, Šumava, Město Touškov a 3krát proč nejet
Je několik závěrů koloběžkářské sezony. Finále Rollo Ligy v Brandýse pod taktovkou Svazu Koloběhu, Šumavský víkend pořádaný Ultimou a nebo Touškovské okruhy v produkci plzeňských BezPedálů. Touškov jsem chtěl jet ale: 1. neměl jsem s kým jet (Cocon kolega Žaba plánoval Touškov ignorovat) 2. neměl jsem na čem jet (nemám koloběžku vhodnou do terénu) a 3. neměl jsem mít ani čas (měl jsem být doma a dělat řidiče dětem kvůli nějaké dětské oslavě). Nakonec bylo jako obvykle vše jinak. Doma mě zastoupila žena, Žabák jel taky (i když v týmu s Davidem Seemanem) a tak jsem vzal malou a nevhodnou koloběžku a jel do Města Touškov jako dopředu nepřihlášený sólista. Na místě se pochopitelně ukázalo, že přijelo nepřihlášených víc, že několik přihlášených týmů nepřijelo a hlavně, že nejsem sám, co hledá parťáka. Nadraftoval se tedy do Cocon týmu slovensky mluvícího Jara na BezPedálové půjčovací Kostce Tour a i problém koloběžky byl vyřešen.
Závodník nebo kameraman?
David Seeman minulý ročník statečně odsóloval a bavil všechny účastníky povinnou předávkou koloběžky sám sobě za hlasitého povzbuzování a kibicování sebe sama v trojroli fanouška,jezdce-číslo-jedna a jezdce-číslo-dvě. Já jsem si na sebe upletl dvojroli a pokusil se ujet závod a zároveň pořídit dost materiálu na video reportáž. Funěl jsem tedy jak sentinel a po předání běžel natáčet předávky a k brodu a to všechno tak, abych byl zase zpět na místě až bude Jaro předávat mě a dokázal i něco ujet. Oba jsme myslím za tu hodinu dali 6 kol já i on (výsledkovka ovšem říká, že jsme ujeli 15 kol :-)), v každém kole jsem někoho ze soupeřů předjel a někdo z rychlejších borců předjel mě a užili jsme si skvělou zábavu. Systém štafety je super způsob jak uspořádat zábavný závod pro účastníky i pro diváky a jediné co mi přišlo špatně je, že jsem nevzal sebou některého ze synů a nejeli jsme taky kategorii Rodič-Dítě.
Číslo sem, číslo tam
Dodatečně a opakovaně se ještě jednou omlouvám Zdeňkovi Černému jako řediteli závodu za chaos s čísly mnou a mou dobrou vůlí způsobený. Po příjezdu jsem jako předem nepřihlášený zdědil trojku za tým, co nepřijel (v evidenci a pod Zdeňkovým dozorem) a tu (už bez jeho vědomí) vyměnil za jedenáctku Jarovu a trojku podal dál jiným nešťastníkům bez čísla, abychom později společně Zdeňka asi na minutu touto rošádou vytočili do běla. Naštěstí je to Velký a Velkorysý muž a stejně rychle jako naskakuje tak i chladne. Tuto nečekanou šarádu bryskně zanesl do připravených archů pro sčítače kol a my mohli všichni čtyři startovat.
Perličky a tlamy
Závod měl pro mě několik humorných momentů:
- V závodě dětí s rodiči Ben dorazil z domněle posledního okruhu oproti odhadu ještě v limitu a chtěl předat štafetu, ale nenašel dceru, která už závod ukončila. ( :-) Byl jsem to já, kdo na ní při předchozí předávce křičel Pojď! Přidej! Jdeš naposled! :-) Malá to vzala vážně a dala si šlus :-) ).
- Týmový kolega Žaba zvyklý na svou vysokou Coconku 28/20 si při startu krásně zabaletil s Davidovou K7 16/12, se kterou asi deset metrů poskakoval, kývajíce s ní mezi nohama, než se mu kolobku podařilo ustabilizovat natolik, aby mohl naskočit. Halt velká je velká a malá je malá. K vidění v čase 1:07 ve videoreportáži.
- Dva krásné a naštěstí beznásledkové avšak ukázkové pády přes řídítka jezdců při nájezdu do šikany v sadu, škoda, oba mimo fotografický záznam.
Krásné (terénní) stroje
Výběr strojů byl široký a sahal od terénních speciálů Ultimy a Ládi Bartůňka KickBike CrossMaxe 26/26 s vidlí pevnou i s vidlí odpruženou, Kickbiku CrossMax 20, ale na nástavcích, takže taky 26/26, po KickBike skoro produkční tj. CruiseMax (26/20) s rovnými řídítky Jaryna Odvárky (i když v jeho rukou jsem na startu viděl i KickBike Freeride (20/12)) a produkční univerzální koloběžky jako Kostka Tour 3 (26/20), na které jsme se střídali s Jarem a Crussis Urban (26/20) i Active (20/16) a několika normálních Mibo Express (20/20) a Malaga (26/20) z pořádajících Bezpedálů. Jedinou malou koloběžkou na startu byla Seemanova K7 (16/12) následovaná Jedním Friendem (16/16). Podle stylu jízdy a koneckonců i výsledku si ale myslím, že se neosvědčily. Malá kola jsou prostě v terénu handikepem i přesto že K7 byla na startu zcela jistě nejlehčí. Na trati se totiž zdaleka tolik nenosilo, aby tahle výhoda stála za nejisté a proto taky pomalé řízení živého Káčka ve sjezdech. Prostě pořád platí, že malé kolo je schopné fatálně zakopnout i o malou díru, kterou velké kolo ani nepozná, že byla. Přesto ale oba pády, které jsem viděl, se odehrály na velkých kolobkách.
Nejlepší koloběžka do terénu? Půjčená koloběžka!
Byl jsem příjemně překvapen naší půjčenou černou Kostkou Tour 3, ujela to celé v pohodě a velmi zdatně, dobře se mi na ní sjíždělo svahem i poloskákalo a poloprojíždělo brodem. Schytala pár ran od kamenů a kořenů na trati, ale bylo to fajn a neublížili jsme jí.
Moc se mi líbilo potuněné prototypové GTčko Mibo (na fotce) Vaška Juna na 26tce 2,25 Maxxis, bude-li na příští sezonu chystaný pohár terénních závodů tak zábavný jako Touškovské okruhy, pořídím si něco podobného taky.