Na tři koloběžky se u nás na prodejně podívala koloběžkářka blogerka Šárka Pavličová.
Mibo Malaga, Kickbike Cruise Max a Kostka Tour 3 si vyzkoušela a své první dojmy pro nás sepsala svýma očima ženy.
Dejme jí slovo:
Nabídka vyzkoušet různé koloběžky mě lákala, jen jsem si vůbec nebyla jistá, nakolik své dojmy a pocity dokážu sesumírovat a shrnout tak, aby si i ostatní o nich udělali jakous takous představu.
Nicméně technické rozbory nečekejte. Jako ženu mě velká většina technických parametrů nechává chladnou. Na druhou stranu, už také neřeším jen design a barvu, co se ženám často přisuzuje, ale i něco z toho, o čem se hlavně pánové koloběžkáři dokáží fundovaně bavit i dlouhé minuty. To však nechme na jindy. O technické detaily totiž dnes vůbec, ale vůbec nejde.
Na projížďku po pražské Letné jsem postupně vyrazila na třech strojích – Kickbike Cruise Max, Mibo Malaga a Kostka Tour. Na velké koloběžky jsem v první chvíli vůbec připravená nebyla, tyhle favority mi totiž nachystal majitel VeloRamy, Láďa Bláha, který mi je také půjčil. Zaskočení pominulo velmi rychle. S každou koloběžkou jsem pak kroužila po parku sem a tam, a to pokaždé po zhruba stejné trase. A mé dojmy?
KICKBIKE Cruise Max
Kdo mě zná, nejspíš by řekl, že touhle koloběžkou mi uděláte radost vždycky. Modrá totiž patří k mým nejoblíbenějším barvám. Jenže ženský pohled není jen o barvách, i když si z toho často děláme legraci.
Tahle koloběžka je sice nádherně modrá, má i sympaticky oblé tvary, ale je velká. Prostě max. Musím přiznat, že na takhle velké koloběžce jsem ještě nejela, takže v první chvíli na mě působila jako obr, který se mi na projížďky městem moc dobrý nezdál. Možná mě mátlo i obutí, balonové pláště mi fakt připadaly zbytečně velké a mohutné, vhodné spíš do terénu. V průběhu jízdy jsem dospěla k názoru, že se na nich skvěle jezdí, perfektně pruží a zvládají všechny nerovnosti, takže by se na téhle koloběžce dalo pohodlně drandit i centrem Prahy plným dlažebních kostek.
Co mě úplně dostalo, byla vlaštovková řidítka. A to hned po prvním uchopení. Připadala jsem si jako na retro kole, chyběly mi jen šaty a košíček s květinami a nákupem. Pocit z řidítek byl jedinečný – umožňovaly zpřímenou jízdu, široké uchopení mi pro tuhle krátkou vyjížďku vyhovovalo a bylo příjemné, manévrování nebylo složité ani nepohodlné. Při jízdě jsem se cítila bezpečně, překvapilo mě, jak je koloběžka stabilní, jak lehce se dalo řídit jednou rukou. Jen při brždění jsem v prvních chvílích měla pocit, že bude lepší, když posunu ruce víc vpřed. Po zastavení a prozkoumání jsem ale zjistila, že je to zbytečné, že na brzdy dosáhnu, jen je to díky unikátní poloze a tvaru řidítek pro mě nejspíš celé nezvyklé a jiné.
Menší zděšení a otázky: „Co se to děje?“, vyvolala světlost nášlapu. Tedy jak vysoko je stupátko nad terénem. Až později jsem zjistila, že je nastavitelné – přesto je o něco (o dost) výš než u jiných koloběžek. Při prvních odrazech mi díky tomu koloběžka vůbec neseděla, měla jsem pocit, že nemůžu došlápnout, že i když klesám níž a níž, tak pořád nejsem dole. Při odrážení je prostě nutný hlubší podřep, aby člověk vůbec došlápl na zem. Po několika minutách jízdy nepříjemné pocity odezněly, a i když odrážení nebylo tak komfortní, užívala jsem si velkou výhodu, kterou zvýšené stupátko poskytuje. Totiž že se nemusím vyhýbat každé nerovnosti, která mi připadá, že mi koloběžku zespodu pochroumá. Současně, a to nejspíš souvisí s mohutností koloběžky a kol, jsem měla pocit, že potřebuji na rozjetí koloběžky víc síly. Když se ale koloběžka rozjela, tak jela a skoro sama!
Stupátko se mi zpočátku zdálo krátké, při jízdě je ale vyhovující, příjemná je i jeho šířka a povrch s otvory a protiskluzovým páskem uprostřed. Oceňuji úzký náboj zadního kola, který tolik neohrožuje kotníky a také hmotnost koloběžky. I když působí na pohled jako těžký obr, byla poměrně lehká a dala se snadno zvednout.
Maličko jsem při jízdě postrádala obratnost, na kterou jsem zvyklá z koloběžky s 20palcovým předním kolem, takže proplétání mezi chodci při jízdě městem by asi moc snadné nebylo. Na druhou stranu s touhle koloběžkou bych se městem klidně i procházela, aspoň bych narušila spěch kolemjdoucích a na jejich tvářích vyloudila úsměv.
Co potěší, jsou asi také doplňky: stojánek, blatníky, přední i zadní odrazka a tzv. rychloupínáky na předním i zadním kole, které jsou praktické při případném transportu a potřebě jedno nebo obě kola rychle odmontovat.
MIBO Malaga
Co koloběžka to úplně jiný dojem a malinko jiné svezení. Malaga, která nese stejné jméno jako přístavní město na jihu Španělska, s rovnými řidítky a rámem z hranatých čtvercových profilů na mě působila trochu drsným sportovním dojmem.
Za tímhle dojmem stojí nejspíš její design, sympatičtější než hrany jsou mi oblinky, to je však jen subjektivní dojem. Prostě každému se líbí něco jiného. A možná kdyby byla v jiné barvě, bude na mě její design působit jinak. Na téhle koloběžce mě zaujalo stupátko, a to svým zvláštní prohnutým tvarem. V přední části se totiž zvedá, takže je vytvarované do mírného oblouku. Napadlo mě, nakolik je tohle řešení praktické při přejezdech terénních nerovností a jestli se po nich pak díky tomu koloběžka zhoupne a nějak předejte odření stupátka. Odpověď ale neznám. Zkoušet jsem to, chápejte, s vypůjčenou koloběžkou ani trochu nechtěla. Stupátko mě také trochu svádělo (nebo to jeho tvar vyžadoval) stát až téměř vzadu, často jsem stála opřená až o zarážku mezi stupátkem a zadní brzdou. Ničemu to nevadilo, naopak, při jízdě mi to maximálně vyhovovalo. Výška nášlapu je velmi příjemná, stupátko je nízko a díky tomu je i odrážení pohodlné. Jen jsem se raději vyhýbala každé i sebemenší nerovnosti.
Jak specifická konstrukce rámu, tak užší stupátko ve mně evokovaly pocit, že se jedná o závodní koloběžku nebo koloběžku určenou pro sportovní jízdu. A stejný dojem přetrvával i při jízdě, koloběžka po rozjetí dobře a lehce jela. Troufla bych si s ní na hodně dlouhý výlet a dovedu si ji představit i jako jediný dopravní prostředek pro dovolenou s koloběžkami a na koloběžkách.
Rovná řidítka s pěnovými gripy dovolovala příjemné ovládání, možná i klasický tvar řidítek zvyšoval pocit lepší ovladatelnosti. Tím, že řidítka jsou na představci na úrovni přední vidlice, vzniká dostatečný prostor pro pohyb nohy i při dynamičtejším odrazu.
Co mě u téhle koloběžky okouzlilo, byl stojánek. Skvěle promyšlená a praktická maličkost. Můžete ho ovládat rukou, ale výrobce ho hlavně propracoval pro snadnou „aktivaci“ nohou. Stojánek se otáčí kolem své osy, takže ho můžete protočit jakýmkoli směrem tam i zpět. Navíc je dostatečně dlouhý, takže koloběžka byla při postavení v trávě stabilní a přední kolo se nijak nestáčelo do stran. Z doplňků je koloběžka vybavena zvonkem a rychloupínákem předního kola.
Kostka TOUR 3
Hned při rozjetí koloběžky jsem získala pocit, že ji dobře znám. Nejspíš proto, že se obvykle projíždím na své Hillce a její jízdní vlastnosti se asi od Tourky příliš neliší. (Edit. Kostka Tour 3 tři se již nevyrábí. Nástupci jsou Kostka Tour Max, Kostka Tour Fun 4, Kostka Tour G5 Max, skládací varianta je Kostka Tour Fold a Kostka Tour G5 Fold)
Takže pokud si k malé koloběžce od Kostky chcete pořídit i její velkou sestru, domnívám se, že vám přesedlání nebude činit žádné potíže. Ženy u tohoto modelu jistě okouzlí barevné provedení – reflexní žlutou barvu rámu doplňují červené středy obou kol (náboje), které ladí s červeným logem na viditelných místech rámu. Výhodou jsou úzké náboje, což je příjemné zejména vzadu, neboť se tak snižuje riziko pohmoždění hlezenních kloubů. Pláště na této koloběžce jsou ve srovnání s předchozími dvěma užší a hladší, takže bych koloběžku spíš proháněla po silnici, zpevněných cestách a v lehčím terénu. Mezi rovnými řidítky a jezdcem je dostatečný prostor, takže nohu lze při odrazu zvedat bez omezení a koloběžku bez jakýchkoli úprav použít pro sportovní jízdu. Pokud mohu srovnávat, tak větší kolo skutečně přidává na rychlosti, ale ubírá na obratnosti, takže do projížďky po městě bych se moc nehrnula, na výlety a dlouhé vyjížďky bych však jela hned – když se totiž rozjede, tak jede dobře a rychle…
Pro koloběžky Kostka je typické široké a celkem dlouhé stupátko se stříbrnými plíšky, které mohou být považovány nejen za funkční, ale i estetický prvek. Ze své koloběžky jsem na něj zvyklá, takže mi nijak nevadí, jen ke mně doputoval i názor, že o výstupky při výměně nohou podrážka nepříjemně drhne. Nejspíš jde o zvyk, mně osobně to nikdy nevadilo. Naopak, přišlo mi, že tento prvek může zabránit případnému sklouznutí nohy. Delší stupátko lze dobře využít při jízdě do kopce a z kopce, kdy se můžete po stupátku podle potřeby zepředu dozadu libovolně přesouvat. A jestli má jeho délka vliv třeba na častější škrtání o nerovnosti? To nevím, jízdu přes hrboly na koloběžce s krátkým a dlouhým stupátkem jsem neporovnávala. Jisté je, že moje Hillka se stejně dlouhým stupátkem často škrtne o terén, když už si myslím, že jsem z toho venku. Ale možná je chyba jinde – zkrátka mám jen špatný odhad. :-)
V základní výbavě této koloběžky je pouze zvonek. Při zastavení a potřebě koloběžku „zaparkovat“ jsem postrádala stojánek, který považuji za skutečně velmi praktickou věc a doporučuji si ho pořídit společně s koloběžkou.
A co říct závěrem?
Obvykle se na konci každého testu vždy celý průběh shrnuje a uzavírá… Tak tedy. Žádná z koloběžek nebyla podle mého horší nebo lepší. Každá byla jiná. Proto doporučuji před nákupem koloběžku vždy vyzkoušet. A nejen tu, která se vám nejvíc líbí, ale klidně i dvě nebo tři další. Z obchodů, kde otestovat koloběžky nemůžete, raději utíkejte. Je totiž lepší nechat v půjčovně malý peníz za půjčovné než si za velký peníz koupit něco, co pak bude zabírat místo v garáži, v předsíni či na balkoně. Skutečně i krátká projížďka prozradí, jak vám koloběžka padne do ruky, jak se vám na ní jede a pokud zkusíte dvě tři, určitě poznáte, co vám vyhovuje. Konečné rozhodnutí pak ovlivní i to, kde chcete jezdit a co chcete na koloběžce podnikat.
O vlastnostech těchto koloběžek by se určitě dalo ještě něco víc napsat až po absolvování výletu, závodů nebo delší městské vyjížďky. Pokud bych chtěla koloběžku na delší výlety a na závodění, z nabízené trojice bych si ještě jednou vypůjčila Mibo Malaga, neboť Kostka díky pravidelným jízdám na Hillce znám. Jednoznačně mě okouzlil retro styl koloběžky Kickbike Cruise Max, i když do města bych raději dala přednost koloběžce menší. Máte-li ale možnost svou stáj koloběžek neomezeně rozšiřovat a líbí se vám retro styl, pak ji určitě zajděte okouknout a vyzkoušet. Fakt stojí za to.
Šárka Pavličová